5 rostlin, které mohou zničit vaši zahradu – těmto druhům se raději vyhněte!

Existuje celá řada rostlin, které mohou zničit vaši zahradu. Rostlin, jimž je lepší se vyhnout. Často jsou sice na pohled hezké, a to někde i velice, ale svou vitalitou dovedou doslova zadusit všechno ostatní. Rostou totiž tak rychle a jsou natolik urputné, že berou živiny i prostor všem dalším rostlinám, které na svém pozemku máte. A zbavit se jich, to dá někdy docela zabrat.

Tak se pojďme podívat, jaké druhy jsou z tohoto hlediska zřejmě nejproblematičtější. Řekneme si, co vás asi tak čeká, pokud se ve vaší zahradě z ničeho nic objeví nebo když je snad z neznalosti či kvůli jejich kráse sami vysadíte.  

Některé rostliny představují riziko - mohou zahradu zničit!

Spousta lidí má na zahradě jen trávník, možná nějaký ten keř a dva nebo tři ovocné stromy. To není nic neobvyklého. Je mezi námi však i mnoho takových nadšenců, kteří svůj pozemek zaplní doslova vším, co roste, zelená se a kvete. Jejich zahrada je pro ně velkou vášní a s oblibou pěstují nejen rostliny osvědčené, ale i všelijaké druhy, o kterých toho třeba zatím moc nevíme. No, nic proti tomu. Ovšem vysadit do zahrady něco cizokrajného, to může být tak trochu riziko. Nikdy totiž nevíte, jak se ten který druh bude chovat. Jak rychle poroste, kolik prostoru si podmaní a zda náhodou nezahubí další druhy ve svém okolí.

Celá řada poněkud problematických druhů rostlin je však už našim zahrádkářům naštěstí dobře známa. A proto není žádný problém včas si zjistit, co vás čeká, pokud je do své zahrady vpustíte. Pět takových druhů vám teď stručně představíme a samozřejmě si také řekneme, jak se jich případně zbavit.

No a začneme rostlinami, které by vás jistě sázet ani nenapadlo. Na váš pozemek si však mohou snadno najít cestu samy. Třeba taková křídlatka nebo nechvalně známý bolševník velkolepý.  

Křídlatka japonská

Křídlatka japonská (Reynoutria japonica) patří k nejagresivnějším invazním druhům v celé Evropě. Ze své domoviny, kterou je východní Asie (Korea, Japonsko, Čína) se do Česka dostala jako okrasná rostlina někdy v 19. století a už dlouho se zde masivně šíří, a to nejen v zahradách, ale i podél cest a vodních toků.

Její výsadba je u nás zakázána, ovšem do zahrady se vám může třeba ze sousedního pozemku lehce dostat i sama. Pokud k tomu dojde, věřte, že vás to rozhodně nepotěší. Boj s křídlatkou většinou zabere spoustu času. Často i dva nebo tři roky. Měli byste proto začít jednat hned, jak si její přítomnosti všimnete. Pokud jí dáte volnost, postupně vytvoří nepropustnou monokulturu a spolehlivě zadusí okolní vegetaci. Tedy více méně vše, co na své zahradě dosud s oblibou pěstujete. Dorůstá klidně až do výšky 3 m. Má extrémně silné oddenky, které mohou prorůstat do hloubky několika metrů a na překážku jim není ani asfalt nebo běžné zdivo. Tím bez větších problémů proniknou. Z pouhých několika cm oddenku snadno vyraší nová rostlina.

A jak si s ní poradit?

• Opakovaným sečením (každých 14 dní) postupně seberete sílu oddenkům.
• Na jaře musíte vždy vytrhat všechny nové výhony.
• Koncem léta, kdy rostlina stahuje většinu živin do oddenků, můžete zkusit do stonků injekcí vpravit nějaký herbicid (glyfosát).
• Nejúčinnější je samozřejmě kombinace herbicidu a mechanické likvidace rostliny.  

Nebezpečný bolševník velkolepý

Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum) je nejen rychle rostoucí, ale navíc i zdraví nebezpečný invazní rostlinný druh. Není tedy divu, že cílené pěstování je zakázané. Jeho původní domovinou je západní Kavkaz a do Evropy se dostal roku 1817, kdy byl vysazen v botanické zahradě Kew Gardes v Londýně. Protože si ho postupem času někteří lidé oblíbili a zkoušeli ho pěstovat jako okrasnou solitéru, ale třeba i jako krmivo pro dobytek (Polsko, Rusko), poměrně rychle se rozšířil, a to místy až natolik, že je jeho likvidace takřka nemožná.

Běžně dorůstá do výšky 2 až 4 m a výjimečně narazíte i na rostliny pětimetrové. Má obrovské listy (1,5 až 2 m) a mohutné květenství o průměru 50 až 80 cm. Všude, kde se objeví, vytváří husté monokultury. Do zahrady se vám dostane jako nic. A proč je to tak snadné? Protože jediná rostlina bolševníku dovede vyprodukovat až 20 tisíc semen, které se do okolí dostanou jak vzduchem, tak i vodou. Kromě toho, že bere prostor i živiny ostatním rostlinám, a to ve velké míře, představuje také zdravotní riziko. Šťáva bolševníku totiž obsahuje tzv. fototoxické furanokumariny, které způsobují poměrně těžké poškození kůže. Jestliže se vám šťáva dostane na pokožku, která je následně vystavena slunci, dojde k zarudnutí, svědění a pálení. Mohou se vytvořit i puchýře a mokvající rány.

Objevil se vám bolševník velkolepý na zahradě? Hned se ho zbavte!

A jak na něj?

• Minimálně třikrát do roka bolševník posekejte, protože to vyčerpává jeho kořeny.
• Ještě před dozráním semen odstraňujte květenství.
• Zkuste vykopávat kořeny rostlin.
• Růst bolševníku můžete omezit i mulčováním.
• Použijte glyfosát, a to buď jako postřik na listy nebo injektáží do lodyhy.  

Ať už se do boje s bolševníkem pustíte jakýmkoliv způsobem, nikdy to nedělejte bez rukavic. A vyplatí se mít i ochranný štít na obličej!

Netýkavka žláznatá – nežádoucí kráska z Himálaje

Netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera) je jedním z nejrozšířenějších invazních druhů u nás. Velmi rychle se šíří a její likvidace je dnes do jisté míry řízená státem. Netýkavka se sem dostala ze západní Himálaje (sever Indie, Pákistán) jako okrasná rostlina, a to v polovině 19. století. Už o 50 let později se objevila ve volné přírodě.

Tato nežádoucí kráska, kterou lidé dříve s oblibou pěstovali, dorůstá do výšky až 3 m. Od července do října vytváří poměrně velká, červeno-bílo fialová květenství, která silně a sladce voní. Šíří se semeny, která jsou vystřelována z tobolek na docela velkou vzdálenost. Netýkavka je přizpůsobivá a dokáže růst bezmála všude, od vlhkých niv a břehů řek, přes nekvalitní a poškozenou půdu až po relativně suché pozemky. A jak jinak, vytváří souvislé a vytrvalé porosty, které berou životní prostor dalším rostlinám. Ve vaší zahradě by mohla napáchat hodně škody. Pozor na ni!

Co na ni platí?

• Minimálně 3 až 4x ročně ji musíte posekat.
• Protože má mělký kořenový systém, vyplatí se včas vytrhávat všechny mladé rostliny.
• Před dozráním tobolek odstraňujte květenství.
• Lze použít i chemii (glyfosát, metsulfuron‑methyl) a to na listy, ovšem většinou to není nutné, pokud budete při jejím mechanickém odstraňování pečliví.    

Zlatobýl kanadský je lidem prospěšný, ale…

Zlatobýl kanadský (Solidago canadensis) je invazní rostlina statného vzrůstu. Jak název napovídá, pochází ze Severní Ameriky. V Evropě se zlatobýl objevil v 18. století. Rostlina je to na pohled hezká, a to dík zářivě žlutým květům. Navíc láká včely a lidem pomáhá s nejrůznějšími zdravotními problémy. Je tedy v zásadě prospěšná. A přesto ji na zahradě raději nepěstujte!

Roste totiž velmi rychle. Šíří se jak semeny, tak oddenky. Postupně vytvoří hustý porost místy vysoký až 2 metry a už za několik málo let může doslova zaplavit celý váš pozemek a zlikvidovat téměř veškerou „konkurenci“. Má na to svou speciální „strategii“. Vylučuje totiž látky, které brání růstu ostatních druhů rostlin, takže pokud se na vašem pozemku zlatobýl objeví, ve vlastním zájmu se ho buď zbavte docela nebo jej alespoň zkoušejte držet na uzdě.

Chcete-li ho snad přece jen pěstovat kvůli jeho zdravotním benefitům (prospívá močovým cestám atd.), potom ho vysaďte do nějaké nádoby a včas odstraňujte květenství – dřív, než dozrají semena.

A jak ho zvládnout?

• Odstraňujte celé rostliny i s kořeny, a to ideálně před květem, aby se nešířila semena.
• Zeminu z míst, kde zlatobýl rostl, nikdy nepřesouvejte do jiných částí zahrady!
• Vyzkoušejte herbicidy (aminopiralid).    

Voňavý šeřík jako symbol jara?

Šeřík (Syringa vulgaris) pochází z jihovýchodní Evropy a Malé Asie. Do českých zahrad se dostal už v 17. století – nejprve do zámeckých parků, později se rozšířil doslova všude. V našich krajích, jak známo, je vcelku oblíben a je považován za jeden ze symbolů jara, protože během května opravdu krásně kvete, a navíc i omamně voní. Zdaleka ne každý ho však jako symbol jara vnímá. Někteří majitelé zahrad by vám moli vyprávět. Mají s ním své zkušenosti. Faktem totiž je, že mu jeho stanoviště nestačí a rád a snadno si podmaňuje široké okolí. A když se ho rozhodnete zbavit, protože začne dusit další rostliny, zjistíte, že je to docela těžký soupeř.

Dorůstá do výšky 4 i více metrů a má silné kořeny. Jeho bujné výhony se pravidelně rozrůstají do všech stran. Nové a nové šeříky pak vyrůstají klidně i z kořenů vzdálených několik metrů od mateřského keře. A v tom je právě ten problém. Najednou máte šeřík i tam, kde jste ho rozhodně nechtěli.

Co si s ním počít?

• Výmladky vyřezávejte co nejblíže u kořene.
• Kopejte a vytrhávejte – stále dokola.
• Na čerstvé řezy výmladků můžete lokálně aplikovat herbicid (triklopýr nebo fluroxypyr).  

Kromě výše uvedených pěti druhů existuje samozřejmě řada dalších, s nimiž to v zahradě nebudete mít snadné. Za všechny můžeme zmínit ještě půvabnou Mochyni židovskou s typickými oranžovými lampionky, krásnou ale značně rozpínavou Lupinu mnoholistou, Pajasan žláznatý nebo Klejichu hedvábnou. Ve všech případech jde o rostliny, u kterých je třeba přinejmenším zpozornět, pokud se objeví na vašem pozemku.

Pamatujte na to!

Obrázek č. 6 vytvořen pomocí nástrojů AI