Jak pěstovat cibuli, aby skvěle chutnala a také co nejdéle vydržela

Pěstování cibule se lidé věnují už celá tisíciletí. A dobře vědí proč. Tato zelenina je totiž plná vitamínů i hodnotných minerálů a navíc funguje i jako velmi efektivní přírodní antibiotikum. Ale nejen to. Cibule dokáže celou řadu pokrmů pozvednout na zcela novou úroveň. Některá jídla by bez ní byla poněkud fádní a jiná, jako třeba cibulačka, by vlastně vůbec nevznikla.

Pro cibuli si samozřejmě můžete skočit do supermarketu. Seženete ji všude. Žádný problém. Je tu však i jiná možnost. Co takhle vlastní výpěstky? Zkoušeli jste už někdy cibuli sami pěstovat? Pokud ne, začněte s tím hned teď. Březen je tu a není radno otálet. My vám poradíme, co taková cibule potřebuje, aby se jí na vašem záhoně dařilo.  

Pěstování cibule sahá nejméně 7 000 let do minulosti

Cibule je jedním z nejstarších a nejrozšířenějších druhů zeleniny. Důkazy o jejím pěstování jsou staré nějakých 7 tisíc let. V severní Africe a zejména pak v Egyptě patřila odedávna na pomyslný seznam základních potravin. Odtud se její pěstování rozšířilo na území starověkého Řecka a také Říma a později pak do celé Evropy. Živili se jí obyčejní dělníci, ale i gladiátoři. Celoročně dostupnou zeleninu plnou hodnotných látek oceňovali lidé v podstatě napříč společenskými vrstvami. Pomáhala jim léčit různé infekce, konzumovali ji při nachlazení, mírnila bolesti hlavy a posilovala celý organismus. Cibule proto dnes nechybí skoro v žádné kuchyni a to doslova napříč planetou.    

Zdraví prospěšná zelenina

Jak už jsme řekli, cibuli najdete v podstatě v každé domácnosti. Aby také ne. Je to nejen chutná, ale také zdraví prospěšná zelenina. Obsahuje flavonoidy. Například tzv. kvercetin, což je antioxidant se silnými protizánětlivými účinky. Pravidelná konzumace cibule pomáhá snižovat hladinu škodlivého cholesterolu a to se pozitivně projevuje na zdraví srdce a cév. Cibule je také plná vitamínu C (asi 70 až 100 mg/kg). Ten, jak známo, posiluje imunitní systém člověka a rovněž podporuje tvorbu kolagenu, tedy látky nezbytné pro zdraví lidských tkání. Vitamín C navíc přispívá k optimálnímu vstřebávání železa lidským organismem a pomáhá tak zabránit vzniku chudokrevnosti.

Řekli jsme, že cibule účinně bojuje s různými infekcemi. O tom není nejmenších pochyb. A byla tu také řeč o antioxidantech. V souvislosti s tím je dobré zmínit skutečnost, že hned několik odborných studií dospělo k závěru, že pravidelná konzumace cibule může snižovat pravděpodobnost vzniku některých typů rakoviny. Týká se to prý hlavně rakoviny střev a žaludku. Cibule totiž obsahují sloučeniny síry, které zastavují růst rakovinných buněk a navíc přispívají k celkové detoxikaci lidského organismu. Z cenných látek, které jsou v cibuli přítomny, musíme zmínit ještě fosfor (300 mg/kg), vápník (250 mg/kg), selen nebo zinek a rovněž pak i siličnaté látky - podle jejich obsahu se hodnotí míra štiplavosti cibule.

Jíst cibuli se tedy nejspíš vyplatí. Pojďme si ji teď vypěstovat. Jak na to? Co taková cibule potřebuje?  

Nároky na půdu a na teplo

Půda, ve které budete cibuli pěstovat, by měla být lehká, pokud možno písčitější. Jde o to, aby se v ní zbytečně dlouho nedržela voda. Jílovité a těžké půdy jsou zcela nevhodné. Cibuli se v nich nedaří. Často ji napadají houbové choroby a po sklizni mívá velmi krátkou trvanlivost. Ideální pH půdy je cca 6,7 až 7,5. Parametr je to celkem důležitý. V příliš kyselé zemině se zkrátka cibule špatně vyvíjí.

A jak je to s tepelnými nároky? Na jaře vám cibule nejlépe vzejde při teplotách překračujících 15°C. Během léta je pak optimální teplotou nějakých 25°C. Plus mínus. Cibule potřebuje ke zdárnému vývoji hodně slunce. Pokud ho nemá, zelenina je málo kvalitní a dlouho nevydrží. Ozimé odrůdy cibule odolávají mrazům. Není-li počasí příliš drsné, mohou třeba pod příkrovem sněhu v klidu přezimovat. Špatně ovšem zvládají rychlé oblevy a opětovné mrazy.  

Nezbytné živiny

Musí se cibule hnojit? Samozřejmě. Ale nijak dramaticky. Obvykle stačí cca 100 g dusíku, 15 až 30 g vázaného fosforu a nějakých 150 g vázaného draslíku na každých 10 m² osázené plochy. Nezapomínejte rovněž na hořčík! Nějaké vhodné hnojivo každopádně pořídíte celkem snadno.

• Dusík cibule potřebuje hlavně v prvních fázích svého vývoje pro zdárný růst. Jeho spotřeba pak postupně klesá.
• Draslík ovlivňuje skladovatelnost cibule. Síranové formy draselných hnojiv jsou pro cibuli nejvhodnější. Draselné soli s obsahem chlóru se raději vyhněte! 
• Cibule zvládá čerstvé vápnění. To je u zeleniny celkem výjimečné. Na hnojení chlévským hnojem ovšem zapomeňte. Přispívá totiž k šíření mnoha patogenů.  

Pěstování cibule ze sazečky

Nejrozšířenějším způsobem pěstování je pěstování tzv. ze sazečky. Prostě si koupíte malé cibulky a ty vysadíte na záhon. U většiny odrůd je ideálním obdobím druhá půlka března nebo duben. Cibule se sází tzv. do sponu. To znamená, že vysadíte v prvním řádku cibulky a v druhém pak začnete další cibulky sázet až na úrovni mezery prvního řádku. Třetí řádek bude vypadat jako první atd. V každém řádku uděláte mezi cibulkami asi 10 cm velkou mezeru, mezi řádky je pak rozumná vzdálenost asi 25 –30 cm. Sazeničky nedávejte hluboko. Konce cibulek musí vyčnívat nad povrch půdy. První výpěstky si do kuchyně odnesete někdy v červnu a finální sklizeň vás pak čeká nejspíš koncem července nebo v srpnu.  

Po jaké odrůdě sáhnout?

A co odrůdy? Víte, jakou si vybrat? Nějakou domácí nebo raději něco trochu exotičtějšího? Faktem je, že většina tuzemských odrůd je chuťově docela výrazná, zatímco odrůdy běžně pěstované třeba v Holandsku, Dánsku či ve Francii jsou často spíše nasládlé a obecně jemnější. Jde tedy mimo jiné o to, k čemu hodláte cibuli převážně používat. Většina našich odrůd má poměrně široké uplatnění a to zejména v tradiční české kuchyni. Jemnější odrůdy jsou pak ideální třeba do zeleninových salátů.

• VŠETANA – klasika mezi českými cibulemi. Má vřetenovitý tvar, žlutohnědou suknici a bílou, jemně nasládlou dužinu. Je značně odolná vůči mechanickému poškození a patří k nejlépe skladovatelným odrůdám. Pochází ze Všetat u Mělníka, ale pěstuje se všude, hlavně pak v úrodných nížinách Polabí.
• KARMEN – zřejmě nejoblíbenější česká červená odrůda. Cibule jsou ploše kulovité s intenzivně karmínovou slupkou a bílou dužinou s červenými okraji. Má poněkud jemnější, nasládlou chuť, proto je vhodná i do salátů. Daří se jí v teplejších a sušších oblastech ČR, kde dosahuje nejlepší barvy a chuti.
• ALICE - poloraná žlutá odrůda kulovitého tvaru. Je ceněna hlavně pro stabilní výnos a vysokou odolnost. Hodí se k pěstování zejména ve středních a nižších polohách naší republiky
• HIBERNA – speciální ozimá odrůda určená pro srpnový výsev. Přezimuje na poli a sklízí se velmi brzy na jaře jako první čerstvá cibule (často i s natí). Daří se jí hlavně v oblastech s mírnější zimou.  

Skladování a recept na cibulový koláč

Cibuli musíte po sklizni nechat dobře usušit. To je základ. Nejvhodnějším místem pro její skladování je tmavé a suché místo. A nejlépe i takové, kde správně cirkuluje vzduch. Tam vám cibule vydrží v takové kvalitě, v jaké jste ji vypěstovali a ze sklizně můžete svou kuchyni  zásobovat bezmála po celý rok.

A k čemu vám cibule bude? Co z ní můžete připravit? Existuje celá řada zajímavých „cibulových“ receptů. Třeba recept na lahodný cibulový koláč. Tady ho máte:

Potřebovat budete tyto suroviny:

Na těsto: 250 g hladké mouky, 100 g másla, 20 ml vody, 1 vejce, špetku soli

Na náplň: 600 g cibule, 100 g uzené šunky, 80 g másla, 300 ml smetany, 2 vejce, 1/2 lžičky muškátového oříšku, sůl a pepř

A jak na to?

Nejprve těsto na koláč: Do větší mísy dáte mouku, vejce, sůl a vodu a přidáte na menší kousky pokrájené máslo. Suroviny pečlivě promícháte a rukama vypracujete v hladké těsto. To vyválíte do tloušťky cca 3 mm a vložíte do koláčové formy. Přečnívající okraje těsta oříznete. Těsto vložené ve formě na několika místech zlehka propíchnete vidličkou a dáte ho do lednice.

Příprava náplně: Očištěné cibule rozpůlíte a nakrájíte na slabé plátky. Na pánvi rozehřejete máslo a cibuli na něm necháte tzv. zesklovatět. Pánvičku pak přiklopíte poklicí, uberete na teplotě a za občasného míchání cca čtvrthodinky dusíte. Uzenou šunku nakrájíte na malé kostičky a ty přimícháte do cibule. Až se zlehka opeče, je hotovo.

Finále: Do nádoby s vyšším okrajem nalijete smetanu, přidáte vajíčka, pepř, sůl a muškátový oříšek. Důkladně promícháte a vzniklou směsí zalijete cibuli a šunku. Vše potom nalijete na těsto a vložíte do trouby předehřáté na 180°C. Pečte cca 30 minut a nezapomeňte kontrolovat, zda se koláč už náhodou nepřipálil!