Požární hlásič ohlídá vás i váš majetek

Požární hlásič (detektor) se dnes běžně objevuje v celé řadě domácností a má to jistě svoje opodstatnění. Vznik ohně totiž nemůžete nikdy předem zcela vyloučit a to ani tehdy, pokud pečlivě dodržujete všechna doporučení, která mohou obvykle zbytečným požárům zabránit. Náklady na velmi kvalitní zabezpečení už přitom v současnosti nejsou nijak vysoké. Když si navíc uvědomíte, že vám tato nevelká investice může zachránit střechu nad hlavou nebo dokonce i život, pak zřejmě není moc o čem přemýšlet.

Požární hlásič je v novém domě povinný!

Povinnost vybavit nově postavený či zrekonstruovaný dům požárním hlásičem u nás existuje už od roku 2008. Ovšem vzhledem k faktu, že toto zařízení může zabránit nejenom značným škodám na majetku, ale dovede ochránit i lidské zdraví a životy, měl by o jeho instalaci do svého příbytku vážně uvažovat zřejmě každý. Požární hlásič je celkem pochopitelně vyráběn hned v několika základních variantách a je proto dobré vědět, co při jeho výběru vzít v úvahu především.

Jak vybrat co nejlépe?

Jedna dobrá rada na úvod: zapomeňte na to, že se budete řídit pouze cenou! Nejdražší nemusí být vždy automaticky nejlepší a tak vám někdy přístroj za pět stovek poslouží lépe než jiný, za který zaplatíte dvojnásobek. Nejdůležitějším kritériem je hlavně typ požáru, který má být detekován. Jde o to, jestli chcete včas podchytit unikající plyn, zápach vznikajícího ohně nebo třeba zaregistrovat kouř. Pokud si zvolíte špatně, můžete riskovat nejen to, že detektor (hlásič) zareaguje na nežádoucí podnět, například na prach, ale stát se může i to, že nezareaguje vůbec!

6 nejpoužívanějších typů

Existuje celá řada druhů hlásičů, které se navzájem liší principem detekce požáru. A přestože jsou na trhu už i velmi sofistikované modely, které tyto principy kombinují, nejčastěji se setkáte právě s těmito šesti typy:

1) Hlásič plamenů

– Reaguje na ultrafialovou nebo infračervenou složku záření plamenů.

2) Opticko-kouřový

– Reaguje na kouř, který vzniká při hoření. Bývá spolehlivý a cenově dostupný. Nehodí se pro prostory se zvýšenou prašností nebo vlhkostí.

3) Hlásič maximální teploty

– Spustí se po překročení nastavené teplotní hranice.

4) Diferenciální hlásič

– Reaguje na rychlý růst teploty ve svém okolí. Pozvolna stoupající teplota ze zapnutého topení ho nespustí.

5) Ionizační

– Detekuje zplodiny hoření. Je velmi citlivý a na vzniklý požár tak reaguje zpravidla velice rychle. Do prostor, kde vznikají výrazné pachy nebo vodní pára (jako v garáži nebo v kuchyni) se příliš nehodí.

6) Plynový

– Reaguje na unikající hořlavý plyn a je tedy vhodný do prostor, kde je riziko takového úniku vysoké (kotelna, kuchyň). Tento typ nereaguje na kouř ani na požár!

Jak a kam hlásič požáru umístit

Hlásiče požáru se nejčastěji prodávají i s vruty nebo hmoždinkami, aby je mohl každý snadno a ihned namontovat sám. Existují samozřejmě i pokročilejší modely, jejichž instalaci je doporučeno přenechat odborníkům, ale záleží to hlavně na technické zdatnosti každého člověka. V klasickém bytě (např. panelák) se doporučuje takové zařízení umístit na strop v předsíni, protože alarm bude slyšet do všech místností. V rodinných domech je nejčastějším a nejvhodnějším místem pro takový detektor strop nad schodištěm, které v případě vzniku požáru funguje podobně jako komín.

Pokud jde o detektory unikajícího plynu, ty je pochopitelně vhodně umístit tam, kde jsou plynové spotřebiče (sporák, karma). Detektory lze samozřejmě instalovat i do více místností vašeho příbytku, ale zpravidla postačí jeden pro každé podlaží.

Co je dobré ještě vědět?

Každý hlásič požáru je obvykle vybaven červenou diodou. Ta ve spolupráci s akustickou sirénou signalizuje nebezpečí. Dioda sama o sobě však zpravidla slouží i k signalizaci nějaké poruchy funkčnosti (nejčastěji jde o slabou baterii). Většina modelů také disponuje funkcí dočasného vypnutí. To se hodí zejména v nenadálých situacích. Něco připálíte v kuchyni a do doby, než vyvětráte, můžete ponechat hlásič mimo provoz.

Nezapomeňte, že žádný přístroj nevydrží věčně a faktem také je, že jak detektor stárne, tak jeho spolehlivost obvykle klesá. Nejčastěji se doporučuje vyměnit ho cca po deseti letech provozu. A ceny, za které ho lze u nás pořídit? Nejobyčejnější modely koupíte už za nějakých 250 či 300 korun a ty nejdražší můžete mít za cenu jen lehce převyšující tisícovku. Vzhledem k tomu, jak dobře vám takový přístroj může posloužit, jde o směšné peníze, nemyslíte?

Líbilo se?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *