Houbaření je naším národním „sportem“ aneb co byste měli vědět, než se vydáte do lesa

Houbaření je v České republice jednou z nejoblíbenějších činností, které se lidé ve svém volném čase věnují. Jakmile se rozšíří zprávy o tom, že se někde konečně objevily první hřiby nebo růžovky, značná část tuzemské populace popustí uzdu svojí vášni a bez prodlení vyráží do lesa. Alespoň 1 x za sezonu se na houby vydají zhruba dvě třetiny našich obyvatel. Největší žně obvykle bývají od srpna do října. Tou dobou se vám stane jen výjimečně, že byste byli v lese sami. Zdaleka ne každý nadšenec se však v houbách vyzná a v košících lze proto někdy spatřit druhy nejedlé a občas dokonce i jedovaté. To však není zdaleka jediný prohřešek, kterého se někteří z nás dopouštějí. Dnes se proto podíváme na několik hlavních zásad sběru, úpravy a konzumace těchto lesních plodů a rovněž si připomeneme některé z druhů, s nimiž se v našich lesích potkáte nejčastěji. Určitě také přidáme nějaký zajímavý recept.

Houbaření „za miliardy“
Houbaření lze s trochou nadsázky označit za náš „národní sport“. Ani nejpopulárnějším sportovním odvětvím, tedy fotbalu a lednímu hokeji, se v České republice nevěnuje tolik lidí, jako sběru hub. Vášeň je to v našich končinách natolik rozšířená, že si těchto lesních plodů každoročně domů přinášíme tisíce tun a hodnotu „voňavého úlovku“ lze pravidelně počítat v miliardách korun. Není divu, že čas od času nějakého politika nebo snaživého úředníka napadne tyto aktivity regulovat či snad dokonce danit. Podobné pokusy se ale pokaždé setkají s takovou vlnou odporu, že jsou vždy okamžitě smeteny ze stolu. Něco podobného je zkrátka v „ráji houbařů“ nemyslitelné. A co byste měli o houbách vědět ještě dřív, než se na ně vypravíte?

Mít základní znalosti se vyplatí!
Každý, kdo houby sbírá, upravuje a jí, by o nich měl mít alespoň základní povědomí. Tušili jste například, že houby nasbírané poblíž frekventovaných silnic zpravidla obsahují hodně rtuti nebo olova, ale i jiných zdraví nebezpečných látek? Věděli jste, že jednorázová konzumace většího množství těchto lesních plodů může řadě lidí způsobit zažívací problémy? V této souvislosti se jako přijatelná porce nejčastěji uvádí jedna plná hrst. Je vám také známo, že byste si tuto pochoutku měli odepřít, trpíte-li onemocněním ledvin, nebo že není vždy rozumné zapíjet houby alkoholem? Přestože houby většinou obsahují mnoho prospěšných látek, musíte vědět kdy je jíst, kdy si je raději odepřít, kde je sbírat a samozřejmě také to, jakým druhům se vyhnout. Než se vydáte do lesa, zapamatujte si následující doporučení:
- Houby ukládejte do košíku tak, aby se navzájem neotlačily a hlavně nezapařily!
- „Nahrubo“ je očistěte ještě před vložením do koše.
- Červivé, příliš mokré nebo výrazně otlačené kusy vůbec nesbírejte!
- Rozhodně nesbírejte nic, co dobře neznáte!
- „Úlovek“ zpracujte hned po návratu domů.
- Houby vám v lednici vydrží pouze pár hodin!
- Tepelně upravené houby nikdy znovu neohřívejte.

Hřib smrkový, hřib hnědý nebo křemenáč osikový
V České republice roste přibližně 2 tisíce druhů jedlých hub. K nejpopulárnějším patří zejména ty označované jako „hřibovité“, kterých lidé z lesů odnášejí zdaleka nejvíce. Přidávají se k masu, do omáček, do polévek, obalují se a smaží, suší i nakládají. Jelikož můžete běžně narazit skutečně na velkou spoustu druhů, připomeňme si alespoň ty nejznámější. Hojně se vyskytuje například hřib hnědý, dále hřib smrkový patřící mezi tzv. „praváky“, hřib koloděj, hřib žlutomasý známější jako babka, hřib kovář, ale i celá řada dalších. K oblíbeným a chutným houbám náleží také všechny zdejší druhy křemenáčů. Kupříkladu křemenáč osikový, který je výtečný pro přípravu řízků, křemenáč březový, borový nebo také smrkový. Opomenout nesmíme ani kozáky. Nejčastěji lze narazit na kozáka březového, dubového či habrového. Většina hřibovitých hub je nejenom jedlá, ale při správné úpravě i výtečná. Najdou se však i výjimky. Zejména takový hřib satan, není-li dostatečně tepelně ošetřen, může způsobit vážné trávicí potíže. A jaké další druhy, které by vás mohly či dokonce měly zajímat, jsou v našich lesích vcelku běžně k mání?

Bedla vysoká a muchomůrka růžovka
K velice oblíbeným a chutným houbám patří také bedla vysoká, běžně označovaná jako bedla jedlá. Může dorůstat až do výšky 30 cm a v kuchyni najde využití především její „klobouk“, který je výtečný osmažený na sádle či na oleji, s trochou kmínu a soli. K tomu stačí slabý krajíc chleba a pochutnáte si. Tuto skvělou houbu však nesmíte zaměnit za její příbuznou, bedlu zahradní, která je bohužel jedovatá! Stejně jednoduchou úpravu zvolte i pro dalšího oblíbence všech gurmánů, muchomůrku růžovku. Mnoho lidí jí dává přednost i před výbornou bedlou, a jelikož po úpravě svou chutí i konzistencí trochu připomíná maso, běžně se setkáte s označením „masák“. V lese si ji hlavně nesmíte splést s jednou z našich nejjedovatějších hub, muchomůrkou tygrovanou. Na to pozor! Růžovku nejlépe poznáte tak, že ji naříznete nebo odstraníte část slupky z jejího klobouku. Houba na takto poškozeném místě vždy spolehlivě zrůžoví, případně se zbarví červenohnědě.

Liška obecná nebo ryzec pravý či smrkový
Liška obecná je také poměrně vyhledávaným druhem. Obvykle ji v lesích najdete ve větších skupinkách, a přestože ji lze upravovat na mnoho způsobů, zkušení houbaři vám jistě řeknou, že nejlepší je naložená v octovém nálevu. K velmi zajímavým houbám patří rovněž ryzce. Ryzec smrkový nebo ryzec pravý. Tyto naoranžovělé houby vynikají svou pikantní, jakoby lehce kořeněnou chutí. Sbírat můžete i jedlé klouzky, několik druhů holubinek nebo dobře známou pečárku ovčí, což není nic jiného než divoce rostoucí žampion.

Usušit nebo raději naložit?
Léty prověřeným způsobem zpracování hub je jejich sušení. K tomu se nejlépe hodí houby hřibovité. Plodnice nakrájíte na cca 3 mm silné plátky a pečlivě rozložíte na síto nebo savý papír. Uložíte je do nějaké vzdušné a suché místnosti a pár dní si počkáte na výsledek. Využít můžete pochopitelně také troubu, kterou nastavíte na takových 50 stupňů. Dvířka nezavírejte, aby mohl proudit vzduch! Usušené houby skladujte ve spíži, nejlépe v papírových nebo látkových pytlících. Přidávat je můžete pod maso nebo do polévek. Houby lze samozřejmě také nakládat jako třeba výše zmíněnou lišku. Vhodné jsou k tomu rovněž hřiby nebo křemenáče. Vyzkoušejte hříbky naložené ve sladkokyselém nálevu s novým kořením. Jsou výborné! Řada lidí houby také ukládá do mrazáku. Nic proti tomu, jen si zapamatujte, že je dobré je předem podusit, aby se zbavily potenciálně škodlivých látek. Kromě klasických receptů, v nichž figurují naše jedlé houby, se postupně objevilo také mnoho nových. Který z nich se rozhodnete „otestovat“, to záleží jen na vás a pochopitelně i na tom, co se vám z lesa podaří přinést.
Hodně štěstí a dobrou chuť!
Štítky
InspiraceMohly by vás zajímat další články
Jak správně sušit houby? Existuje nejméně 5 spolehlivých způsobů!
Víte, jak správně sušit houby, aby vám neplesnivěly? Anebo se sušení vyhýbáte a uchováváte houby docela jinak? Třeba v mrazáku? Ať je to jak chce, několik spolehlivých způsobů...