Zelený čaj pijí lidé už celých 5 tisíc let. Věděli jste, že ho lze pěstovat i jako pokojovou rostlinu?

Zelený čaj je nápoj, který je populární především v Asii. S jeho konzumací se tak setkáte nejčastěji v Číně, Koreji, Japonsku, ale také na Středním Východě. V Evropě obliba tohoto čaje stoupá až v posledních letech. Chcete vědět, jaký je rozdíl mezi čajem zeleným, černým nebo třeba žlutým? Zajímá vás, jaké jsou jeho zdravotní přínosy a jak si tuto rostlinu vypěstovat i v domácích podmínkách?  

Připravíte si zelený čaj ze stejné rostliny jako ten černý?

Nejprve je potřeba ujasnit si trochu pojmy. Dnes známé odrůdy čaje mají pravděpodobně svůj původ v Číně, odkud se rostlina Čajovníku čínského (Camellia sinensis) rozšířila do dalších oblastí světa. Dnes se s jejím pěstováním běžně setkáte především v Číně, Japonsku, Koreji, Vietnamu, ale také v Indonésii, Indii, na Srí Lance či na rozlehlých plantážích Afriky. Člověk znalý věci dobře ví, že odrůdy dnes existují v zásadě jen dvě, a sice čínská a assámská. Domněnka, že na tom, kterou z těchto odrůd použijete, závisí i výsledný druh čaje, je však mylná. Barvu, chuť i vůni totiž ovlivňuje zejména způsob, jakým je ta která rostlina zpracována a nikoliv použitá odrůda.  

Znáte všechny základní barvy tohoto oblíbeného nápoje?

Způsob zpracování lístků čajovníku má tedy zásadní vliv jak na barvu, tak i na další vlastnosti připravovaného nápoje, to už víme. A jaké barvy jsou dnes ve světě běžné?

1. ZELENÁ – Ta nás bude zajímat nejvíc. Čaj se zpracovává tak, že se lístky rostliny ihned po zavadnutí buď praží, nebo propaří ve speciálních pecích. Tímto tepelným zpracováním se zamezí oxidaci. Kvalitám a zdravotním benefitům zeleného čaje se budeme později věnovat detailně.
2. ČERNÁ – Lístky se za vysoké vlhkosti a za teploty okolo 30°C mechanicky naruší oxidací. Celý proces trvá tak dlouho, dokud lístky nezískají černou nebo hnědočernou barvu.
3. POLOZELENÁ (OOLONG) – Plně zralé lístky se podrobí slabší oxidaci. Liší se tím jak od zelené tak i od černé varianty.
4. BÍLÁ – Lístky se suší ihned po jejich zavadnutí a to bez oxidace. Nejčastěji se používá mladých lístků a také bílých pupenů, které mají nízký obsah chlorofylu.
5. ŽLUTÁ – Lístky se musí zabalit do vlhké látky, díky čemuž začnou fermentovat. Vše trvá jenom tak dlouho, než se docílí žlutavého odstínu.
6. TMAVÁ (PU-ERH) – Po sklizni se lístky prudce zahřívají a pak zvolna suší. Poté opět fermentují.    

   

Zdravotní benefity

Pití zeleného čaje je výbornou prevencí Alzheimerovy i Parkinsonovy choroby. Několik šálků denně podpoří hubnutí a pomůže vašemu trávení. Je prokázáno, že konzumace polyfenolů zeleného čaje může podobně jako lokální léčba bránit působení řady chemických karcinogenů a ultrafialového záření na kůži. Do určité míry tedy bojuje s rakovinou kůže. Léčba pokožky těmito polyfenoly brání zánětlivým procesům a následnému nekontrolovatelnému množení buněk. Komplexní přínos zeleného čaje je však v tomto ohledu stále ještě předmětem dalších výzkumů. Pokud jde o hubnutí, přínos zeleného čaje spočívá v tom, že urychluje oxidaci tuků. I v tomto případě jsou však potřebné další výzkumy. I z toho co doposud víme, však celkem jednoznačně vyplývá, že má zelený čaj lidskému tělu opravdu hodně co nabídnout.  

Chcete si vypěstovat vlastní rostlinu?

Jestliže jste snad milovníky zeleného čaje, můžete si ho s trochou snahy vypěstovat i doma. Přestože jde o exotickou rostlinu, zvládnout to může podobně jako třeba pěstování Orchidejí takřka každý. Není to skutečně nijak složité a co víc, krom příznivých účinků na vaše zdraví, získáte i půvabnou pokojovou rostlinu. Jak na to? Semínka Camellia sinensis pořídíte dnes celkem běžně i přes internet. Doma je necháte dva dny máčet ve vlažné vodě a pak je zasadíte do substrátu. Květináč umístíte na slunné a teplé místo, nejlépe k oknu. Za necelé dva měsíce, během kterých budete zasazená semínka pravidelně rosit vodou, by se měly objevit mladé rostlinky.  

Vlhko, světlo a teplo jsou nezbytné!

Mladé rostlinky je potřeba přesadit v okamžiku, kdy mají zhruba tři nebo čtyři lístky. Čajovníku prospívá hlinitopísčitá a kyselejší půda a stejně jako v případě semínek je nezbytné pravidelné rosení a dostatek tepla. Rostlinky je nutné občas zaštipovat, abyste docílili jejich bohatého větvení a vyrostly vám bujné keříky. A máte-li v úmyslu svůj vlastnoručně vypěstovaný čaj později také pít, pak zapomeňte na jakékoliv chemické ošetřování! Mějte také na paměti, že jde o stálezelenou rostlinu, která potřebuje dostatečný přísun světla. Přes léto ji můžete mít i venku, ale na zimu musí pochopitelně do tepla. Obvykle nesnese teploty nižší než deset stupňů a nemá ráda tvrdou vodu!

Často už po dvou letech od vysazení je možné začít sklízet čajové lístky. Dělejte to nejlépe začátkem a také koncem léta. Berte si ideálně cca dva nebo tři koncové lístky z každé větvičky. Bezprostředně po „sklizni“ lístky spařte vodní párou nebo je opražte na pánvi, abyste zabránili oxidaci. No, a pak už přijde čas na přípravu samotného nápoje. Dobrou chuť!