Andulka vlnkovaná je roztomilý společník. Za láskyplnou péči se vám bohatě odvděčí

Určitě víte, že andulka vlnkovaná je půvabný a velice společenský papoušek. V Evropě, obzvláště té střední, je mimořádně oblíbená. A to už po desítky let. V tuzemsku je vskutku jen minimum chovatelů okrasného ptactva, kteří s tímto drobným a zvídavým opeřencem nemají vůbec žádnou zkušenost. A není divu. Andulka je nenáročná a docela snadno se rozmnožuje, takže její chov zvládne bezmála každý. Ve voliéře, obzvláště pak v menším a pestrobarevném hejnu, „udělá hodně parády“. No, a pokud si snad chcete andulku ochočit, nebudete s tím mít také mnoho práce. S trochou trpělivosti ji naučíte i mluvit. Nevěříte?

Tak se podíváme, co tento malý australský papoušek potřebuje, aby se mu dobře dařilo a řekneme si, jak na to, když se s andulkou hodláte skamarádit.  

Andulka vlnkovaná k nám „přilétla“ z Austrálie

Jak jsme řekli hned úvodem, andulka vlnkovaná patří mezi nejčastěji chované papoušky. Alespoň v Evropě tomu tak nepochybně je. Zahradní voliéry jsou těchto barevných ptáků plné. A na spousty andulek samozřejmě běžně narazíte také v našich domovech, kde jsou díky své přátelské povaze dokonalými společníky. Stejně tak nechybí ani v zoologických zahradách. Kde se ale andulka v Evropě vlastně vzala?

Z dostupných zdrojů lze zjistit, že první zmínky o tomto papouškovi pocházejí z přelomu 18. a 19. století. Jako druh byla tehdy andulka poprvé popsána anglickým zoologem Georgem Shawem. Z domovské Austrálie, kde žije zpravidla v obrovských hejnech, se ale na starý kontinent údajně dostala až roku 1840. Její masové rozšíření mezi chovatele však přišlo pochopitelně ještě později. Došlo k němu až ve dvacátém století.  

S trochou štěstí s vámi papoušek bude i 10 let

Andulka dorůstá do délky cca 18 cm (včetně ocasu). Její hmotnost se nejčastěji pohybuje od 30 do 40 gramů, ovšem v domácích chovech může být papoušek až o polovinu těžší než ve volné přírodě. Je to dáno hlavně snadnou dostupností výživné potravy a mnohdy i omezenějšími možnostmi pohybu. Pokud jde o věk, kterého obvykle dosahuje, dostupné informace se poměrně výrazným způsobem liší. Budeme-li však hovořit o ptácích chovaných v zajetí, ti se nejčastěji dožívají 8 až 12 let věku. Při souhře příznivých okolností pak andulky žijí i o několik let déle. Někteří jedinci prý mohou dokonce atakovat hranici dvaceti let. To je ovšem opravdu rarita. Každopádně lze říci, že budete-li o svou andulku správně pečovat, s trochou štěstí se z její společnosti můžete těšit nějakých 10 roků. A to už určitě stojí za to.  

Mnoho barevných variací

Volně žijící andulky mají peří typicky zelené. V přírodě jim slouží jako maskování a tedy ochrana před predátory. Ovšem papoušci chovaní v zajetí, to je jiná. Ti se běžně vyskytují v mnoha barevných variacích. Kromě zelené je nejběžnější barvou modrá a to v celé řadě odstínů, dále žlutá a rovněž bílá nebo šedá. Spousta jedinců je také strakatých. Vše je výsledkem mnohaletého šlechtění.

Napadlo vás, proč se andulce říká vlnkovaná? Ano, je to kvůli typickému vzoru na hlavě a na horní části hřbetu. A teď se podíváme na to, v jakých podmínkách se tento roztomilý papoušek obvykle chová.   

Venkovní chov

Andulku koupíte buď ve zverimexu nebo ji můžete sehnat na některém z chovatelských webů. Stejně jako většina australských papoušků jsou i andulky poměrně odolné vůči nižším teplotám a lze je proto chovat celoročně venku. Podmínkou je však prostor, do kterého se mohou papoušci ukrýt před nepřízní počasí. Třeba zděný přístavek. Do něj, máte-li možnost, můžete instalovat i vytápění. To pro případ silnějších mrazů. Voliéra by určitě měla stát v závětří, někde na klidnějším místě. A pokud možno také v polostínu (v létě musí mít papoušci možnost uniknout slunci). Kromě větví a misek na krmení i na vodu nemohou ve voliéře chybět také hnízdní budky.

Andulky můžete chovat v páru, ale i v celém hejnu. Takové „domácí“ hejno může čítat 10 až 20 ptáků. Někteří chovatelé jdou však se svou vášní o dost dál a mají andulek klidně i stovku. Hejno pak tvoří jak jedinci spárovaní, tak ti, kteří si partnera teprve hledají. Chcete odchovat mladé? Žádný problém. Andulky se množí velmi snadno. Samice snáší nejčastěji 4 až 8 vajíček, z nichž se mláďata líhnou přibližně po třech týdnech. Z hnízdní budky se mladé andulky odvažují vylétnout zhruba za další měsíc. Rodiče je i potom přikrmují a to až do doby, než se sama naučí konzumovat vše, co jedí dospělí. A čím se tito ptáci v zajetí živí? 

Proso a oves – to je naprostý základ

Základem stravy je proso, které by rozhodně mělo být kvalitní. Seženete ho v několika barevných variantách. Nejběžnější je žlutá a červená. Koupit však můžete i proso bílé či zelené. Laskominou, které žádná andulka neodolá, je pak proso senegalské. Klas „senegalu“ připevníte na klec nebo na pletivo voliéry a uvidíte, jak velký o něj bude zájem. Toto krmivo je dnes sice poměrně drahé, ale andulky ho jednoduše milují. Jen dejte pozor, z jakého zdroje senegalské proso pochází. Někdy se k nám totiž dováží třeba až z Číny a v takovém případě nemáte jistotu, zda nebylo chemicky ošetřeno. Můžete ho ale také zkusit sami vypěstovat.

Další nezbytnou zrninou je určitě oves. Andulkám kupujte oves loupaný. Neloupaný oves, obvykle označovaný jako krmný, je totiž určen spíše pro drůbež a také pro koně. Oves je velmi výživný. Obsahuje hodně minerálů a vitaminů. Andulky ho mají rády a tak nepohrdnou dokonce ani ovesnými vločkami. Papouškům můžete také podávat speciálně připravené směsi. V nich bývá kromě několika druhů prosa, právě oves a často také semena lesknice nebo lnu. Některé andulky nepohrdnou ani slunečnicí. S tou ale opatrně, protože je velmi tučná. Obzvláště pak ta černá.  

Ovoce, zelenina a pamlsky

V jídelníčku andulek nemůže chybět ani zelenina a nějaké to ovoce. Papoušci nejčastěji konzumují hlávkový salát, mrkev a jablka. Naučí se ale i na jinou potravu. Ochutnají třeba hrušku nebo banán. Smlsnou si rovněž na vařeném vajíčku nebo speciálně připravené vaječné míchanici, kterou lze běžně zakoupit. Vejce a míchanici ale není nutné podávat nijak často. Vejce (míchanice) je nezbytnou součástí stravy pouze v období, kdy mají papoušci mladé.

Oblíbeným doplňkem jsou pak rozmanité pamlsky v podobě plastových či dřevěných tyčinek obalených zrním, ořechy, sušeným ovocem a vejci. Tahle dobrota může být vylepšena i medem. Faktem samozřejmě je, že každý jedinec si oblíbí něco trochu jiného, takže pokud snad vaše andulka pohrdá mrkví nebo jablkem, nic se neděje. Určitě si to vynahradí něčím jiným.

Svým chovancům můžete také pořídit malé sáčky s vitamíny. Ty lze sehnat v řadě variant. V kleci či ve voliéře samozřejmě nemohou chybět různé napáječky nebo větší misky s vodou určené ke koupání. Některé andulky pravidelnou lázeň milují. Papouškům také pořiďte sepiovou kost na broušení zobáku a vhod jim jistě přijde i jodová kostka obsahující důležité minerály. A nezapomeňte na misku s gritem! Grit je směsí drobounkých kamínků a úlomků různých lastur. Jeho konzumace papouškům usnadňuje trávení. A je navíc i zdrojem vápníku.

Domácí mazlíček

Někdo chová andulky ve voliérách a má jich třeba i desítky. Nic takového vás neláká? Chcete domácího mazlíčka? Andulka je jako mazel ideální. Je totiž velmi společenská a tak se s vámi brzy skamarádí. Pokud ale předem víte, že nebudete mít na svého chovance mnoho času, vezměte si domů andulky dvě. Ať se nenudí. Samotou totiž každý papoušek strádá.

Jestliže vás ale nedostatek času netrápí a jste schopni se své andulce náležitě věnovat (v souhrnu nejméně hodinu, hodinu a půl denně), pořiďte si jen jednu. Nejdřív si ale obstarejte kvalitní klec. A nemusí být ani moc velká, protože budete papouška jistě často pouštět ven, aby se proletěl a hrál si s vámi. Také nezapomeňte andulce koupit rozmanité hračky, aby se mohla zabavit ve chvílích, kdy s ní nebudete. Ideální jsou houpačky, zrcátka, šňůrky s korálky nebo nejrůznější zvonečky. Andulky také milují všemožné prolézačky.

Chcete-li si takového papouška dokonale ochočit, mějte na paměti, že musí být opravdu mladý. Domů byste si ho měli vzít tak měsíc až dva po vylétnutí z budky. To je ten nejvhodnější čas. Pták je už samostatný a je ve věku, kdy se toho od vás může nejvíc naučit. Samozřejmě si lze ochočit i staršího jedince. Ale třeba papoušek, kterému už bude skoro rok, si na vás bude zvykat mnohem hůř. A také ho toho o dost méně naučíte. A týká se to hlavně mluvení. Čím mladší andulka, tím větší šance, že se časem hezky rozpovídá.  

Jak naučit andulku mluvit?

Chcete svého papouška naučit mluvit? Většinou je to jednodušší než by vás napadlo. Nejprve si ale ujasníme jednu věc. Říká se, že lépe se naučí mluvit samci. A něco na tom opravdu je. Samičky jsou samozřejmě také šikovné a naučí se toho dost a dost, ale faktem je, že si zpravidla nedovedou vytvořit tak širokou slovní zásobu jako samci. Samečci mají zkrátka k mluvení o něco lepší předpoklady. Nezřídka zvládnou stovky slov a mohou mluvit i v krátkých větách. Je také dobré vědět, že hůře naučíte mluvit andulky, které chováte třeba ve dvojici. To je ale snad celkem logické. Papoušci si budou zkrátka raději povídat mezi sebou a hezky „po svém“.

A teď zpět k „výuce“. Na andulku mluvte vždy zřetelně a ze začátku opakujte jen několik jednoduchých slov či krátkých frází. Nejlepší je, bude-li vám přitom papoušek sedět na ruce a hezky zblízka „odezírat“ z vašich rtů. Když má s vámi přímý kontakt, je to prostě ideální. Většinou ho pak více zajímá, co se mu to asi tak snažíte sdělit a dobře spolupracuje. No, a časem, až si papoušek první slova osvojí, přidáte další.

Andulky jsou velice bystré a stále nová a nová slova se mohou učit v průběhu celého života.