Co vysadit do suchomilné zahrady aneb Rostliny, které dobře prosperují i při nedostatku vláhy

Přemýšlíte, jak vypadá suchomilná zahrada? Dobře děláte. Protože klimatické podmínky, na které jsme byli u nás po desítky let zvyklí, patří zřejmě minulosti. Léta jsou většinou sušší a když už zaprší, jde stále častěji o tzv. přívalový déšť, který krajině spíše ublíží, než prospěje. Pokud jde o sucho, někdo možná namítne, že jsme si v první polovině letošního července užili srážek celkem dost a půda je vcelku nasycená. No, je sice fakt, že pršelo a navíc hezky průběžně, ale to je v posledních letech spíše výjimečný jev. Obecně vody v krajině ubývá a časy, kdy půda zadržela dostatek vláhy a kdy jsme i ve slunečných dnech mohli vodou nachytanou do sudů bezstarostně zalévat celou zahradu, jsou ty tam.

Je také zřejmé, že některé rostliny, jimž se na našich zahradách vždy dobře dařilo, proměnu podnebí hůře snášejí. V souvislosti s tím není asi od věci zamyslet se nad tím, zda nebude řešením vysadit rostliny nové a založit tzv. suchomilnou zahradu. Přinejmenším v některých částech naší republiky to může být rozumný krok. Co říkáte? Rostlin, které si s nedostatkem vody poradí a přitom vypadají na pohled hezky, je naštěstí více než dost. Tak se na ně podíváme.  

Proč začít uvažovat o suchomilné zahradě?

Proč nemusí být od věci popřemýšlet o suchomilné zahradě? Jednoduše proto, že se mění klima. A to na celé planetě. Naše končiny nevyjímaje. Dochází ke globálnímu oteplování a vyšší teploty urychlují odpařování vody z půdy i z vodních ploch a vedou k častějším a delším obdobím sucha. Navíc se mění také charakter srážek. Místo toho, aby byly rovnoměrněji rozloženy v čase, setkáváme se spíše s přívalovými dešti. Tyto deště sice přinesou značné množství vody, ale ta velmi rychle odteče. Do hlubších vrstev půdy, kde by se uložila na „horší časy“, vůbec nepronikne. Schopnost krajiny zadržovat vodu je stále menší. Voda, která by se při „normálním“ průběhu srážek vsákla do podzemí, mizí v kanalizaci a v řekách, čímž se proces vysychání půdy bohužel urychluje.

Suchomilná zahrada, která bude plná rostlin, co si s nedostatkem vláhy poradí, může být proto velice rozumným a navíc i praktickým řešením. Bude jistě slušně prosperovat. A udržet ji v kondici vám nedá tolik práce. Proč se neustále trápit tím, že rostliny na vašem pozemku chřadnou, když existují takové, kterým sucho celkem vyhovuje? No řekněte sami? Některé z těchto rostlin už přitom na řadě tuzemských zahrad dávno zdomácněly. No, a jiné si pak své místo teprve hledají. A třeba ho najdou právě u vás. Co se vám tedy nabízí? Hned uvidíte.    

Rozchodník je krásný a nenáročný sukulent

Mezi největší „hvězdy“ suchomilných zahrad patří zcela nepochybně rozchodníky. A existuje jich spousta. Třeba tzv. půdopokryvné, které jsou ideální ozdobou skalek či spár v zahradní dlažbě. A jsou tu i vzrostlé kultivary, které mohou mít podobu impozantních solitérů. Jak asi víte, rozchodníky patří mezi sukulenty, což znamená, že vodu shromažďují ve svých dužnatých listech a to jim bez potíží umožňuje přežít i docela dlouhá období sucha. Milují plné slunce a potřebují dobře propustnou půdu. Jinak jsou však extrémně nenáročné na péči.

Květy rozchodníků, často v odstínech růžové, červené, bílé či žluté, lákají hlavně v pozdním létě včely a motýly. Takže vaše zahrada díky nim určitě ožije. Takový rozchodník nádherný (Sedum spectabile) vás zaujme růžovými až karmínovými květy a také svojí výškou. Dorůstá totiž až do 50 cm. Rozchodník ostrý (Sedum acre) s drobnými žlutými květy, je naopak nízký a kromě skalek se někdy objevuje i na zelených střechách našich domů. Faktem je, že existuje nepřeberné množství druhů rozchodníků a k dispozici je spousta hybridů s různými barvami listů i květů. Takže si určitě vyberete. Rostliny mají navíc tu výhodu, že jsou mrazuvzdorné. A bez potíží tedy přežijí i chladnější zimu.  

Okrasné trávy vás nezklamou

Podobně důležitou roli jako rozchodníky mohou v suchomilné zahradě sehrát také okrasné trávy. Mnohé z nich jsou vůči suchu vysoce odolné. Jakmile se na vašem pozemku jednou uchytí, bude se jim nejspíš dobře dařit. A jsou rovněž mrazuvzdorné. Rozmanité tvary a barvy jejich listů dodají zahradě působivý a tak trochu divoký vzhled.

K nejoblíbenějším druhům patří kostřava stříbrná (Festuca glauca) s nápadnými modrošedými listy. Rostlina tvoří husté, kompaktní trsy a je ideální do popředí záhonů nebo na okraj skalek. Další skvělou volbou je ozdobnice čínská (Miscanthus sinensis) s elegantními, vysokými stébly a půvabným květenstvím. Tato tráva je vhodná jako solitér nebo ji lze umístit i do pozadí záhonů. Některé mohutnější ozdobnice mohou sice během obzvláště dlouhých období sucha vyžadovat občasnou zálivku, ale jinak jsou velmi odolné. Máte na zahradě málo místa? Zkuste vysadit třtinu ostrokvětou (Calamagrostis acutiflora 'Karl Foerster'), která roste vzpřímeně a pyšní se krásným zlatavým květenstvím. Ale pozor! Může dorůst až do výšky 150 cm.

Okrasné trávy mohou být určitě ozdobou každé zahrady. A chcete-li zahradu suchomilnou, rozhodně vás nezklamou.  

Levandule – fialová kráska ze Středomoří

Jednou z nejpopulárnějších rostlin, a to nejen suchomilných zahrad, je levandule. Tato kráska ze Středomoří je stále rozšířenější i v našich krajích. Její ikonické fialové barvě a také omamné vůni lze totiž jen těžko odolat. Je velmi nenáročná a dobře zvládá sucho. Levandule potřebuje slunné stanoviště a dobře propustnou, spíše chudší půdu. Dlouhá období bez zálivky jí zpravidla nijak neublíží. Kromě toho, že je mimořádně dekorativní, láká v době květu spousty užitečného hmyzu. Především pak včel, čmeláků a motýlů. Její květy lze využít pro výrobu sušených kytic, vonných sáčků vkládaných do skříní s prádlem nebo také jako aromatickou přísadu do různých pokrmů. Také levandule je podobně jako netřesky či většina okrasných trav mrazuvzdorná a i s minimální péčí (občasný střih po odkvětu) bude ozdobou vaší zahrady dlouhou řadu let. Existuje hned několik druhů levandule vzájemně se lišících třeba výškou, odstínem fialové a také dobou kvetení.

U nás je zřejmě nejrozšířenější levandule úzkolistá neboli lékařská (Lavandula angustifolia). Jde o nízký polokeř dorůstající do výšky asi 30 - 40 cm. Kvete nejdříve ze všech odrůd a to zhruba od června. Její fialové květy tvoří typický zvonkovitý kalich. Listy má sedavé, barvy šedo-zelené. Chráněné a prosluněné stanoviště je pro levanduli úzkolistou jako stvořené.  

Šanta, mavuň nebo třapatka

Kromě výše zmíněných rostlin samozřejmě existuje celá řada dalších druhů, které se skvěle hodí do suchomilné zahrady a bez problémů zvládnou také české, stále mírnější zimy. Na některé z nich se zběžně podíváme:

Šanta zkřížená (Nepeta faassenii) je opravdu nenáročná trvalka s modrofialovými květy, která kvete po celé léto. Sucho jí vůbec nevadí. Včely jí nedokáží odolat.

Mavuň červená (Centranthus ruber) je teplomilná rostlina a patří k typické vegetaci skal, sutí a zdí. V naší přírodě je celkem běžná. Roste ve štěrbinách skal i starých zdí nebo podél kamenitých cest. Potřebuje hodně slunce a prospívají jí lehké, dobře propustné půdy, které mohou být i kamenité a málo výživné. Kvete od května do července.

Třapatka srstnatá (Rudbeckia hirta) má žluté květy s tmavým středem, jimiž v pozdním létě rozzáří každou zahradu. Dobře snáší sucho.

Routa vonná (Ruta graveolens) je stálezelený keřík s modrozelenými listy a žlutými květy. Je pro ni typické silné aroma. Suchu rovněž odolává velmi dobře.

Netřesk (Sempervivum) je jako již zmíněný rozchodník také sukulentem s obrovskou škálou druhů a kultivarů. Ideální je do zahradních skalek a spár mezi kamennými zdmi a zídkami. Netřesk, někdy nazývaný také „kamenná růže“, je léčivá rostlina.

Tymián obecný (Thymus vulgaris) je aromatická bylinka, která vytváří husté koberce a snese plné slunce a suchou půdu.  

Založení suchomilné zahrady vám nejspíš nedá mnoho práce. S trochou snahy vytvoříte odolný a navíc i působivý kousek vlastní přírody. Tak proč to nezkusit?