Uvařte si pivo doma v kuchyni. Ukážeme vám, že to není vůbec složité!

Máte rádi pivo? A co si ho uvařit doma? Třeba v kuchyni nebo klidně v obýváku? Že už vás to napadalo? No, není divu. Pokud zlatavý mok opravdu milujete, je celkem pochopitelné, že si jeho přípravu chcete také vyzkoušet. A máte štěstí. Výroba domácího piva není nijak složitá. A je s ní spojena i jedna nezpochybnitelná výhoda. Doma si totiž můžete uvařit takový nápoj, který bude co nejvíce odpovídat vašim představám. Zkrátka svoji vlastní značku! Postupně se k ní jistě propracujete. Nějaký exkluzivní ležák se vám sice asi vykouzlit nepovede, ale o to tu ani nejde. Docela kvalitní a chuťově zajímavý mok nakonec určitě zvládnete.

Chcete vědět, jak na to? To nejdůležitější vám rádi ukážeme. Než se do toho ale pustíme, musíme si na náš národní nápoj nejdřív trochu „posvítit“. Obzvláště mladší lidé toho totiž o pivu většinou už moc nevědí. A to je určitě škoda. Nemyslíte?  

Než začneme vařit pivo

Než začneme vařit pivo, nebude jistě na škodu, když se podíváme, co o něm vlastně víte. Ať už jsou vaše znalosti poměrně široké nebo naopak jen okrajové, něco nového o našem národním pití dnes určitě zjistíte. Alespoň doufáme.

Pivo, beer nebo cerveza. Jak se zlatavému moku říká, záleží většinou na tom, v jaké zemi se člověk právě nachází. Pojmenování ale není zase až tak důležité. Podstatnější je, že se pivo pije vpodstatě napříč planetou. Je sice pravda, že existují i taková místa, kde lidé pivu příliš neholdují. Jinde si však jeho konzumaci dovedou užít o to víc. Třeba v sousedním Německu.  

A co pivní značky? Těch existuje bezpočet. Co stát nebo dokonce region, to jiný „favorit“. Tedy většinou. A existují i země, kde narazíte na stovky pivních značek. Podobně jako u nás, v České republice. Pokud náležíte do „rodiny pivařů“ určitě jich sami znáte více než dost. A většinu z nich jste už jistě někdy ochutnali. Nebo snad ne?  

Raději Plzeň, Budvar nebo Krušovice?

Když už je řeč o různých pivech, jmenujme alespoň pár značek, které lze považovat za „velké“, a které u nás zná naprosto každý. Plzeňský prazdroj, Radegast, Gambrinus či Velkopopovický Kozel. Budějovický Budvar, Krušovice nebo třeba Staropramen. Ale i Starobrno, Pardál, Černá Hora nebo Braník. V tomto výčtu bychom mohli ještě hodně dlouho pokračovat a určitě bychom se časem propracovali i k pivům méně známým, za jejichž produkcí stojí tzv. minipivovary. A faktem je, že i v jejich případě je často o co stát. Vysokou kvalitou a často i poněkud netradiční chutí svých piv dovedou některé minipivovary velmi mile překvapit.

Protože se sami zřejmě vyznáte v jednotlivých značkách, asi dobře víte, že jsou naši pivaři na rozmanitost i kvalitu většiny tuzemských piv náležitě hrdí. Víte ale také, že k pivním velmocem patří kromě České republiky a již zmíněného Německa rovněž Irsko, Rakousko, Dánsko nebo Nizozemí? Nebo třeba taková Belgie, kde se vyrábí na dva tisíce druhů piv? Jak vidíte, nejsme jediným národem, který našel v tomto lahodném nápoji až pozoruhodné zalíbení.  

Poděkujme starým Sumerům

Pivo, jak ho známe dnes, je kvašeným alkoholickým nápojem, který vyniká hořkou chutí. Vyrábí se z vody, obilného sladu a zpravidla také z chmele. Jak asi správně tušíte, počátky výroby piva sahají hluboko do minulosti. První „žejdlík“ si zřejmě připravili dávní obyvatelé Mezopotámie, staří Sumerové. A to už zhruba před devíti tisíci lety! Sumerské pivo sice asi chutnalo úplně jinak, než to soudobé, ale nevadí. Na tom, že byli Sumerové zřejmě prvními lidmi, kteří tento nápoj vyrobili a také ochutnali, to celkem nic nemění.

Z dostupných pramenů lze ještě vyčíst, že chmel se stal součástí piva až někdy v 8. či 9. století. Přípravu zlatavého moku jím vylepšili obyvatelé západní Evropy. A k nám se tato inovace dostala až zhruba o 200 let později. Pravda ale také je, že jsme chmelení piva u nás, ve středoevropském regionu, nakonec přivedli bezmála k dokonalosti. Není proto divu, že nám tolik chutná. Posuďte sami, jak si ve srovnání s dalšími zeměmi stojíme: 

Žebříček největších konzumentů piva (průměr za 5 let) – v litrech na osobu

1. Česká republika – 139
2. Rakousko – 98
3. Německo – 96
4. Polsko – 92
5. Litva – 85  

Není to žádná věda

Jak jsme řekli hned úvodem, výroba domácího piva není nijak složitá. Zkrátka to není žádná velká věda. Jistě si to sami brzo ověříte. Nejprve se ale podívejte, bez čeho se nemůžete v žádném případě obejít:

Hrnec o objemu cca 15 litrů, nádoba na kvašení (rovněž asi 15 litrů), gumová hadička na stáčení, teploměr, vařečka na míchání, lahve s pevnými uzávěry, voda (ne moc tvrdá), slad, sušené nebo granulované chmelové šišky a pivovarské kvasnice. 

A nyní zjednodušený postup, který zvládne každý:  

• Slad musíte namlít nahrubo. Tím vznikne tzv. šrot.
• Ten nasypete do hrnce s vodou (15 litrů) - po postupném odpařování tak nakonec získáte asi 10 litrů piva
• Směs pomalu zahřívejte až k 64 °C a průběžně ji míchejte
• Teplotu udržujte dalších cca 15 minut a teprve potom směs (tzv. břečku) zahřejte ještě více - na nějakých 75 – 77 °C
• Teplotu opět držte a to dalších asi 30 minut
• Odfiltrujte vylouhovaný šrot (mláto) - získáte tím tzv. sladinu
• Do sladiny přidávejte šišky chmele nebo granule ( zhruba 40 g šišek nebo 12 g granulí)
• Směs přiveďte k varu a vařte ji přibližně 60 minut
• Chmel odfiltrujte - získáte „mladinu“, kterou necháte vychladnout
• Oddělte menší množství mladiny a vmíchejte do ní asi 1,5 dcl kvasnic
• Promíchejte se zbytkem mladiny a nechte v chladu a temnu kvasit týden až deset dní – ideální teplota je 5 až 10 stupňů
• Pivo stočte do lahví, uzavřete a nechte ještě tak 20 až 30 dní zrát (opět v chladu a temnu)  

A pak už můžete dát ochutnat rodině, svým přátelům a známým. Nebo si snad na výrobu vlastního domácího piva netroufáte? A proč?